K zamyšlení: memento TGM

úterý 12. leden 2010 18:36

Euroamerická civilizace je dodnes vývojově nejdál a mnohé její ideové výdobytky jsou nezvratitelné. "Old Man od Europe" Tomáš Garrigue Masaryk vytvořil nadčasovou, všeobecně platnou, marxismus a křestanství překonávající ideovou soustavu, která dosud nebyla plně pochopena.

Čechu, memento mori a memento Masarycum. Pamatuj na své milované, aby nemuseli lhát jako jsi lhával ty, protože o mrtvých údajně jen dobré. Pamatuj na Masaryka, protože kdyby se ti zjevil, měl by toho na srdci (a pověděl by ti toho) asi hodně.

Ale aby si člověk mohl kohokoli připomenout, musí mít o něm ponětí. Když se dnes zeptám na Masaryka, dostanu obvykle odpověď: „…můj otec (děd nebo praděd) ho hrozně uznával; na půdě máme jeho knihy“ a pak už skoro vždy skoro nic, v nejlepším případě rozpaky.

Kdo to tedy byl Tomáš Garrigue Masaryk? Především největší Čech a jeden z největších filozofů všech dob. Příliš silné? Určitě ne. Proti Karlu IV (kterého svého času zvolilo televizní obecenstvo na největšího Čecha) měl nesrovnatelně větší a smysluplnější znalostní a ideové zázemí a byl charakternější (rozdíly mezi nimi jsou natolik zřetelné, že překonávají i dobová pozadí). Větší znalostní zázemí měl i proti naprosté většině filozofů, neboť byl nejen filozofem, ale především polyhistorem - a mužem činu.

Jak o něm říká francouzský historik A. Soubigou, „ovlivnil svou dobu víc než kterýkoli jiný filozof.“. Jeho každodenní střetávání se s lidmi a jeho politická angažovanost mu neustále dodávaly zpětnou vazbu, jiným filozofům nedostupnou. Snad ještě důležitější je, že na rozdíl od filozofů, kteří přišli s novými myšlenkami, avšak jejich ideový systém postupně odvál čas, Masarykovy základní teze přetrvávají a spíše stále nabývají na síle. Podle psychologa V. Smékala je jeho učení „stále velkou výzvou“, podle sociologa M. Potůčka „mnohé jeho myšlenky dnes zní stejně naléhavě, ba naléhavěji než v jeho době“. Podle politologa J. Šabaty jsou „jedinečnou syntézou základních motivů křesťanského a marxistického univerzalismu“. Sociolog I. Možný uznává, že „Masaryk se výrazně zapsal do počátků československé sociologie“, sociální psycholog I. Plaňava konstatuje, že se mu „poštěstilo kladně ovlivnit mezilidské vztahy v československé prvorepublikové společnosti“. Podle filozofa a pedagoga B. Blížkovského „dal národu i světu to, co dnes chybí nejvíc: spolehlivou hodnotovou orientaci, potřebné a jisté ideály i reálný program“.

Následovníka, který by jasně, kongeniálně a přehledně vytýčil strukturu jeho filozofie, případně ji rozvedl a nebo dokonce s její pomocí i přerostl postmodernismus, ovšem dodnes bohužel nenašel. Filozof L. Nový mluví o „vnitřní logice“ Masarykova myšlení, kterou dosud nikdo plně nevyložil, sám to však také nedokázal. Ani tak významní filozofové jako J. B. Kozák, E. Rádl, J. Patočka a M. Machovec se neodpoutali od „vyvážených“ soudů a kritických, analytických či popisných výkladů, z nichž celek zřetelněji nevysvítá. Pokud se jedná o Masarykovy zahraniční současníky či pokračovatele, převážně ho rozvíjeli, obohacovali, prohlubovali a upřesňovali, avšak v základních tezích nepřekonali. Byl tvůrcem, spolutvůrcem, anticipátorem, inspirátorem a „provokatérem“, ke kterému se z jeho následovníků - s výjimkou snad jen filozofů Husserla a Poppera - nikdo nepřihlásil. Historici, sociologové a psychologové zejména proto, že mluvil jiným „jazykem“ než oni, nebo proto, že ho buď neznali, nepochopili, pominuli nebo zapřeli; politici proto, že na ně kladl příliš velké nároky. Teoreticky zaměření myslitelé ho nepřijali i pro jeho lidovou srozumitelnost (prakticky všechny jeho publikace byly určeny veřejnosti) a pro jeho zvláštní směsici přesvědčivého i nepřesvědčivého, „nedbalého“ písemného vyjadřování, díky němuž jim připadal méněcenný. Bylo to pravděpodobně dáno i obecnou lidskou tendencí naslouchat sobě samému, „vyprávět své“ a upozorňovat především na sebe. Snad to bylo i tím, že Masaryk v mnoha směrech předběhl svou dobu (nabízí se zdánlivě absurdní srovnání s hippies: i oni bylo na svou dobu „moc“ a proto následoval zákonitý propad), že viděl příliš dopředu, že se vymykal svému prostředí a byl nezařaditelný – v dílčím pohledu filozofů, teologů, historiků, sociologů, psychologů, pedagogů, literárních kritiků a dalších byl „málo“. Svou roli sehrálo zřejmě i to, že byl „jen“ Čechem-Slovákem.

Václav Havel přirovnává osud Masarykových idejí k osudu jeho pomníků: „I ony se vynořovaly, zanořovaly a opět vynořovaly, jako by byly zvláštním vegetačním druhem, kterému se daří jen v určitém klimatu, ale který je schopen nepřízeň času a různé pohromy obdivuhodně přežívat kdesi v podzemí, aby při první příležitosti, kdy se klimatické podmínky jen trochu zlepší, vypučel a předvedl svou životaschopnost“. Je ovšem zajímavé, ani on se k Masarykovi výslovně nepřihlásil (proto, aby svět tleskal jen jemu?).

Masarykova univerzalistická „říše“ není svébytná ani geniální v jednotlivostech - v těch jistě nebyl a ani nemohl být neomylný - ale jako celek. S výjimkou některých metafyzických a teologických otázek tato říše sice své výboje omezila jen na oblasti, které lidské poznání může „bezpečně a kriticky“ ovládnout, avšak tyto oblasti zůstaly i tak obrovské – dosáhly hranic lidských možností. Její vnitřní systém lze přirovnat k Mendělejevově soustavě prvků nebo k organické architektuře: všechny jádrové teze jsou spojeny a harmonicky skloubeny - od teorie po praxi, od metafyziky po věci každodenního života. O její integritě svědčí i to, že o ní lze jako o celku říct to stejné jako o jejích základních částech, o humanismu a demokracii: nic smysluplnějšího zatím neexistuje. (Humanismus není ničím pouze abstraktním a idealistickým: problémy současné civilizace pramení zejména z příkrých rozdílů mezi bohatými a chudými státy.) Marxismus a křesťanství překonala tím, že se vyvarovala mýtů, samotné křesťanství i tím, že se otevřela agnostikům a ateistům. Vytvořila novou univerzalistickou, transkulturální a nadčasovou filozofii, postavenou na kritickém myšlení a na realistické noetice.

Prvním klíčem k porozumění „neuchopitelnému“ Masarykovi je jeho konkretistické, pluralistické a do jisté míry i dialektické myšlení, jak je integroval do snah o nalezení déletrvajících principů a pravd. Je-li jedním ze zákonů dialektiky jednota a boj protikladů, jeho myšlení usilovalo o jednotu, avšak postihovalo a pojmenovávalo i protiklady.

Druhým klíčem je jeho zdánlivě nenápadná teze „jednáním poznáváme“, spadající téměř vjedno s požadavkem co nejužšího sepětí výsledků poznání s činy. Zatímco jiní filozofové přemýšleli, diskutovali a „vyprávěli“, Masaryk jednal - a už jen tím je přerostl a už jen proto na něj nemohli „dovidět“ a pochopit ho, neboť ve srovnání s ním zůstali „polovzdělaní“.

Ideově se Masaryk pokusil vyřešit prázdno, jehož prvním projevem byla Francouzská revoluce a které v průběhu devatenáctého století vyústilo do rozporuplné atmosféry fin de siécle a belle époque a do následného propuknutí 1. světové války. Také další vývoj ukázal, na příkladu stalinismu a fašismu-nacismu, jak lze aktivovat „prázdné“ masy, dodá-li se jim jako náhrada za boha jiná vize. Současná euroamerická civilizace našla po 2. světové válce východisko především jen v konzumním způsobu života a v honbě za materiálními hodnotami, což může být v budoucnu jednou z příčin jejího konečného úpadku. Masarykův – původní a v jeho době zcela ojedinělý – komplexní důraz na vyšší smysl života, nadosobní ideály, realistickou orientaci a nesobeckou individualizaci mas je dnes mimořádně aktuální, a to i v celosvětovém měřítku.

Jestliže lze dvě poslední staletí označit za staletí mnoha filozofických směrů, založených na jedné ústřední myšlence, i v tom byl Masaryk výjimkou: většina z nich byla přínosem, který časem vybledl a byl překonán, Masarykovy ideje však stále v plném rozsahu platí.

Postmodernismus vyplynul z desiluzí navozených druhou světovou válkou a z přítmí počínající studené války - jeho zakladatelé si neuvědomili, že druhá světová válka byla druhou světovou revolucí a že humanismus a demokracie z ní vyšly posíleny. Pokud by disponovali Masarykovským nadhledem objektivitou, nutně by dospěli k závěru, že humanitní demokracie a s ní spojené modernistické ideály zvítězily a že budou vítězit i v budoucnu, neboť pravda vítězí nejen v pohádkách: po fašismu a nacismu prohrál nakonec i stalinismus. V současné době jsou, budou nebo by měly formulovány teze neomodernismu a neohumanismu, de facto však jen oprašovány teze, které formuloval již Masaryk.

Uvědomíme-li si, jak široká je obsahová i časová platnost jeho učení, jak je v základních tezích promyšlené, vyvážené a dodnes platné, jak přihlíží k dějinám i k budoucnosti, jak mnoha skutky bylo jím samým potvrzeno, jaké mělo v jeho době a prostředí společenské dopady a jak dalece jako celek jeho dobu předběhlo, můžeme ho považovat - a je jen věcí názoru, zda s nadsázkou nebo bez nadsázky - za krále filozofů či za ‚krále královny věd‘.

Jako jediný v dějinách plně, teoreticky i prakticky, prokázal sílu filozofického a všeobecného, zejména společenskovědního vzdělání.

Je ne zapotřebí, je nutné se přihlásit ke všemu, čím nás dnes může oslovit. Jak ovšem říká, „i nejlepšího práva musí hájit lidé činní, nemá-li zůstat na papíře“.

 

Bohumil Sláma

JAPPane Kobylko,14:2214.1.2010 14:22:25
JAPJeště poznámka k boření mýtů.19:4313.1.2010 19:43:04
JAPKdyž už je řeč o literatuře,19:1513.1.2010 19:15:00
HMKT.G. Masaryk 2.18:5713.1.2010 18:57:40
Honza Marek, KanadaT.G.Masaryk18:4313.1.2010 18:43:25
ZuzkaZa Masaryka byla rozhodně atmosféra18:3913.1.2010 18:39:46
Lída V.Pane Jurčíku,15:2613.1.2010 15:26:26
JAPMasaryk byl největší filozof,08:0713.1.2010 8:07:19
Ivo R.Re: Otřesný paján20:4312.1.2010 20:43:52
Tomáš KrystlíkOtřesný paján20:2812.1.2010 20:28:31
Tomáš KrystlíkOtřesný paján20:2812.1.2010 20:28:03
Ivo RottenbergVítejte na blogu19:1412.1.2010 19:14:26

Počet příspěvků: 14, poslední 14.1.2010 14:22:25 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Bohumil Sláma

Bohumil Sláma

Píšu zejména o politice a literatuře, s důrazem na humanismus a masarykovské demokratické principy.

Psycholog a publicista, zakladatel obecně prospěšné společnosti Verus 89.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy